Zahrada
Zahrada otevírá topos uzavřeného světa. Cyklus z let 2018–2019, olejomalba na papíře. Vegetace, opora, ohrazení — místo vlastní i mýtické.
„Byť se mi dostalo jíti přes údolí stínů smrti, nebuduť se báti zlého, neboť Ty se mnou jsi." ~ Žalm 23
Uhel jsem objevil skrze kresbu tužkou, ve které jsem se k nejtemnějšímu dostával postupným budováním jemného, šerosvitného zachycování předlohy, a skrze techniku měkkého krytu, jež neumožňovala kroky zpět, a se světlem a jeho umístěním muselo být počítáno od prvního tahu. Uhel má schopnost dát mi cítit celou svou hmotu.
Ves, kde jsem žil, byla malá, a vlastníci ovcí jsme byli pouze my, a tak se z naší stodoly stal sklad pro prošlé pečivo vesničanů. A uzřel jsem shodu. Shodu povrchu, tvarů a především barevnosti s lidským tělem. Tak vznikala první zátiší, kde vystupoval rohlík jako zástupný objekt za člověka.
Expresivně laděné kresby a obrazy Martina Mrkvy odkazují k dramatickým mnohafigurálním kompozicím středověkých a renesančních Posledních soudů či Triumfů smrti. Práce se světlem a stínem pak prozrazuje Mrkvův obdiv k dílu Rembrandtovu. — Jan Royt
