Exodus

„Byť se mi dostalo jíti přes údolí stínů smrti, nebuduť se báti zlého, neboť Ty se mnou jsi." ~ Žalm 23

Snad byl jsi se mnou i tehdy, když zahnal jsem to krysí mládě do kouta a upustil naň cihlu. V té době jsem již od starší sestry věděl, že i hlemýžď má pulsující srdce. Je nasnadě, dovtípit se, proč měla onu nutkavou potřebu sdělit mi tento fakt. Fakt, že zástupy hlemýžďů, mnou vhazovaných do studny, již nevyplavou a nenavrátí se v život.

Při mém studiu keramiky na Střední průmyslové škole v Bechyni mi do mé, jak výtvarné, tak životní cesty vkročila velmi působivá krajinářka a portrétistka Lýdia Šimonová. Tato výtvarnice se mne snažila naučit kresbě skrze pokoru a trpělivost. Mnohokrát jsem ji spící kreslíval a modeloval.

Stále jsem přikládal ve své tvorbě důležitost na mateřství. Dobré a zlé matky, které mají moc nad bytím a nebytím, pulsující a nepulsující krví. Najednou ale nestačilo jedno nebo pár ženských těl, a tak jsem započal vytváření si zátiší skupinek rohlíků jako předobrazu, do kterého budou vsazovány studie a obrazy ženských těl.

„Co je to současnost," ptá se Giorgio Agamben. „Současný je ten, kdo pevně upírá svůj pohled k svému vlastnímu času, ne však aby viděl jeho světlo, ale jeho tmu." Mrkva využívá absurdity své metafory, aby vyjádřil bytostnou absurditu války, kde člověk přestává být individuem a splývá s uniformní hmotou. — Eva Skopalová